Nevěra

23. srpna 2007 v 16:30 |  Smutné povídky
"Ahoj zlato!" křičí na mě máma ode dveří. Dneska přišla z práce nějak pozdě.
"Ahoj," dojdu ji přivítat. Potom zmizím zpátky do svého pokoje. "Nikolo?" zavolá na mě zase máma, jen co dosednu na židličku.
"No?" zavolám taky.
"Pojď sem, prosím tě." Poslušně tedy vstanu a otráveně dojdu do předsíně. "Napiš Adéle z mého mobilu SMSku, že k ní za půl hodinky dorazím. Já si zatím dám sprchu." V duchu zajásám. Máma odejde ke svojí přítelkyni a já tak budu mít volný byt. Ne, že bych si chtěla zvát nějaké návštěvy, prostě se sama doma cítím líp. Můžu sedět u počítače a televize jak dlouho chci, přitom se cpát chipsy a nebo si pustit Eminema, aniž by máma nadávala, co za hroznou hudbu si to zase pouštím. Bez rodičů je to doma zkrátka pohoda.
Vytáhnu teda mámě z kabelky její mobilní telefon, stoupnu si ke dveřím koupelny a poslouchám, co mi máma diktuje, že mám napsat. Kvůli hučící vodě slyším celkem špatně, ale zpráva je nakonec vyťukaná za chviličku. "Tak já to teda pošlu. Adéla..." najedu na první osobu v mamčině telefonním seznamu.
"Pošli," ozve se z koupelny. Zmáčknu tedy tlačítko "odeslat". Potom zamknu klávesy a mobil odložím. Vzápětí ale zapípá. "Mami, někdo ti asi poslal zprávu..."
"Ne, to bude doručenka. Přečti ji," poručí mi. Znovu tedy vezmu mobil a dostanu se do příchozích zpráv. "Doručeno," oznámím mámě.
"Fajn, tak ji smaž. Díky, Niki." Za málo, pomyslím si a vymažu doručenku. Máma tu má docela dost příchozích zpráv. Nejsem taková, že bych se někomu bez výčitek svědomí hrabala v mobilu nebo v jiných osobních věcech, ale v mamčině SMSkách mě zaujme jeden odesílatel. Jméno je "XXX"! Proč má máma někoho takhle pojmenovaného...? Vím, že mi všechno nevyřešené dlouho vrtá hlavou. A teď, když držím její mobil v ruce... Rozhodnu se pro nehezkou věc. Zprávy od tohoto odesílatele si přečíst. Já bych asi pořádně řádila, kdyby mi máma četla moje SMSky. Jenže - máma se tohle nedozví, musím se přeci nějak uklidnit. A tak SMS otevřu. Zůstanu tupě zírat na displej. Zpráva zní: "Ahoj zlato! Dneska to bylo úžasné, až budeš zase moct, ozvi se!" Tak to mě opravdu vytočí! Že by měla máma milence?! Po šestnácti letech manželství s tátou...? Přečtu si další SMS od toho adresáta, trochu staršího data. "Fajn, po práci Tě budu čekat s lahví vychlazeného šampaňského. Pořádně si to užijeme." Nevěřím vlastním očím. Postupuji dál a vidím i jednu zprávu od Adély. Taky si ji přečtu: "Ahoj! Tak to mi o něm musíš všechno říct, někdy zajdeme na kafe. Pa." Teď už jsem si jistá...!
Protože máma už sprchu zastavila, rychle opět zamknu klávesy, položím ho a pospíším si do svého pokoje... Jen si tak sednu na židli a nevím, co dělat. Asi takhle sedím dlouho, protože máma nahlédne do mého pokoje: "Tak já jdu. Přijdu kolem osmé. Nepotřebuješ nic?"
"Ne!" odseknu.
"Dobře, ahoj."
"Čau." Zavře mi dveře a já zabořím hlavu do dlaní. Po dlouhé době se upřímně rozbrečím. Ze židle se přesunu do postele, obejmu velkého bílého medvěda, kterého mám v posteli od dětství až doteď a brečím do jeho stále hebkého kožíšku. Jak to máma mohla udělat? A to jsem si vždycky myslela, že mají s tátou bezproblémový vztah. Ne. Něco jí asi muselo chybět. Ale nechápu co. Můj táta se mi zdá jako skvělý chlap... A co vůbec taťka? Ví o tom? Nebo ne? Má taky milenku...?
Máma se mi v okamžiku doslova zhnusila. Rozplynulo se to, čemu jsem tak věřila. Máma mi lže... Proč se dětem říká, že lhát se nemá, když dospělí přitom lžou určitě mnohem víc...? A v mnoha závažnějších věcech. Taky mě napadá, jestli bych o tom tátovi neměla říct. Bylo by lepší, kdyby to věděl...? Anebo už to ví...? Sakra, co mám dělat?!
Napadá mě jedna hnusná věc. A svůj plán taky uskutečním. Najedu si na internetu na stránku tátova operátora. Vím, že z té stránky se dají do té sítě posílat SMSky zdarma. Do políčka pečlivě vyťukám jeho číslo a pak napíšu text zprávy: "Vaše žena má milence." Když zprávu odešlu, cítím se trošku provinile. Vlastně ale nemám za co. Jen pomáhám tomu, aby jsme žili v pravdě a ne ve lži. Provinile by se pak měla cítit spíš matka. Matka. Vždycky jsem používala slovo máma nebo mamka, protože matka se mi odjakživa příčila. Teď už ne.
Jsem ještě na počítači, když zarachotí v zámku klíč. "Ahoj tati!" zavolám.
"Ahoj," odpoví mi. Vždycky, když přijde z práce, jde nejdřív do kuchyně, nají se a přečte si noviny. Tentokrát se hned zavře v obýváku. Jdu se za ním podívat. Leží na gauči a očividně přemýšlí. Asi si už přečet mé "poselství". "Co je?" zeptám se se bezelstně.
"Ale nic, jsem unavenej," odpoví mi. Jindy žertuje, dneska ne. Vypadá i zní tak... Tvrdě!

Spím, ale jen tak v polospánku. Už je to týden, co jsem zjistila tu hrůzu, co máma provádí. Nevím, jestli nemůžu spát kvůli tomu... Otevřu oči dokořán. Ne! Je to tím, jak ke mně do pokoje pronikají rozčilené hlasy rodičů. Teď už nemohu usnout vůbec. Tak je poslouchám. Zase se mi po tvářích kutálejí slzy, takhle hádka je obzvlášť drsná. "Rozvod?! To bude nejlepší. Hned zítra o něj půjdu požádat!" slyším tátu.
"Udělej to, už tolik let si nepřeju nic jiného...!" odpoví mu na to máma. Přetáhnu si peřinu přes hlavu. Udělala jsem minulý týden dobře, když jsem tátovi poslala ten anonym...?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl(a) jsi tu? Klikni! :-)

Click!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama